Víš, občas mám pocit, že chci od lidí, které miluji víc, než mi vůbec jsou ochotni dát… *zamyšleně sedí na lůžku v pátém patře panelákového bytu a kouká na kůži dlaní, složených v klíně*
Stále jsi se s tím nesmířil? *povzdech hluboko v mysli* tebe nikdy nikdo nebude milovat, V. Lidé tě mohou znát, můžeš se jim líbit, mohou tě využívat, ale nikdy tě nebudou milovat.
Proč?
Odpověď hledej hluboko v sobě a ne ve mně. Jsem jen odraz tvých myšlenek, tvá protichůdná strana. Nic víc, nic míň. Jsem tvá minulost a budoucnost…
Žádám po nich tak moc?
Žádáš po nich příliš to ano. Chceš po nich jen aby tě milovali o trochu víc, než ty ostatní. To bys neměl. Říkám ti to stále a ty mne stále neposloucháš…
Nemám nikoho, koho bych mohl milovat
A čí je to vina? Má ne…
*zavřel oči, zpod víček vyklouzla slza, která se následně vpila do lemu rudého trička,*
Měl by jsi se vzpamatovat,V…
Není proč, není pro koho
Tak proč nebojuješ? Proč se nesnažíš? Vždyť na světě je tolik krásných věcí, tolik muzeí, která jsi neprošel, hradů, jenž jsi nenavštívil. Vždycky jsi takové procházky miloval!
Už pro mne nemají cenu. Nemám zájem dívat se na prastaré kameny, které mi stejně neodpoví na tu jedinou otázku
Proč tu jsi?
Ano…
Každý má nějaký důvod své existence. Znáš své vlastní zákony, že? Teď bys měl zemřít.
Mohl bych zemřít tucetkrát a stejně by to ničemu neprospělo.
Dodržel by jsi své pravidlo, maličký. zemřel bys, abys dokázal, že jsi natolik silný, že dokážeš plnit svá slova. Proměnit je ve skutky.
I kdybych je snad chtěl proměnit v realitu, jakou smrt si dle svých činů zasloužím? Mám se oběsit, zastřelit nebo skočit pod auto?
To záleží již jen na tobě. Žádáš příliš ode všech, zkus někdy požádat sám sebe. Možná pak přijdeš na důvod, proč tu jsi. Jaký je důvod tvé existence na této planetě.
Co když už jej ani nechci znát? Co když je mi to už jedno? Ztratil jsem víru ve vše a ve všechny. V sám sebe.
Jsi troska, V, ale ne taková, aby se musela neustále ubíjet. Zkusil jsi se někdy nadechnout? Zkusit dýchat? Rozhlédnout se kolem?
Vidím jen spoustu lidí.
Každý z nich má problémy, jako ty, maličký. nikdo neví, proč tu je.
Nechci vědět, proč tu jsem jen proč všem ubližuji. Proč jsem takovým, jaký jsem.
Jsi takovým, jakým jsi se zrodil. Vše, co se ti kdy stalo byla zasloužená reakce za tvé skutky. Tvá prvotní víra, pamatuješ?
Trochu se již změnila
Ano, ale stále funguje na jediném a základním principu, nemýlím-li se? Akce a reakce
Příčina a následek. Jako ve fyzice.
Všichni podléháme fyzikálním zákonům. Nikdo tu nebude navěky…
Jen ty…
Ani já ne. Budu tu jen, dokud tu budeš ty
A co s tebou bude pak?
Nevím. Pak.. nebude už nic.
Nikdy jsi nevěřil na posmrtný život?
Proč bych měl? Proč bys měl ty, maličký?pokud nějaký je, přinese ti jen další bolest. Pak by smrt, kterous e obětuješ, byla zbytečná a tvé utrpení nekonečné. K čemu by byl, když smrt je jediný únik tady z toho všeho?
Bojíme se jí..
Ano. A neprávem. Smrt je součást našeho života. Nic netrvá věčně, V
A nic se nikdy nebude opakovat, přestože bychom chtěli.
Nezaobírej se minulostí, již ji nezměníš. Tvůj otec tě nikdy nebude milovat a tvá matka tě navždy bude ignorovat. Ani tvá prababička se nikdy nezbaví alkoholové závislosti. Za nic z toho nemůžeš. Nic jsi nespáchal. Ty ne
Pak kdo tedy?
Ptáš se na špatné adrese.
Nemám boha, ke kterému bych mohl vzhlížet, nemám víru, na níž bych se mohl upnout. Nemám ani přátele, kteří by mně mohli podepřít, až upadnu.
Vím na co myslíš.. avšak každý z nás zemře sám. Ať jsi král na bitevním poli, nebo stařec doma umírající v náručí milující rodiny. Nikdo tě do smrti nedoprovodí. Vždy budeš sám.
Proč to tak je?
Zákony přírody, maličký. Nikdy tě nikdo nebude milovat tak, jak by sis přál, ani tak, jak si zasloužíš. Láska patří románům, né realitě. Štěstí patří jiným, než jsi ty. Smiř se s tím. Jsi a vždy budeš sám. Nic jiného nebude.
Nemáme volby.
Správně.
Není to kruté?
A co na tomto světě je spravedlivé? Jsou už tři v noci, měl by jsi jít spát. Za dvě hodiny vstáváš…
Proč bych vstával, nic na mne nečeká…
Tak pozvi ven Reitu. Určitě bude mít radost, že nejsi pořád doma ve své ulitě a jdeš mezi lidi, ty spisovateli, nebo můžeš jít plavat? Je tolik věcí….
Pokaždé, když usínám, doufám, že se neprobudím
Spi, V. zítra bude všechno růžovější…
Proč mi lžeš?
Protože mi na tobě záleží. A nyní už spi. Musíš spát
Kvůli tobě
*poloprůhledná ruka vysokého, blonďatého muže mu přitáhne pokrývku až ke krku*
Krásné sny.
*omráčen*
(Helena de Extasy, 17. 2. 2010 8:22)