Jdi na obsah Jdi na menu
 


V černém oblečená postava, sedící na zábradlí balkonu, si prohrábla do pasu dlouhé, temně modré vlasy a povzdechla si. Pozvedla tvář a jakoby zamyšleně pozorovala zataženou oblohu, ze které padaly vodopády sněhu a uchycovali se ve vlnkách jeho vlasů. Příjemně na tváři studili…Postava zaklonila hlavu a zavřela oči.

Zezadu se k ní potichu přikradl mladý démon a objal ho kolem pasu. Na sobě měl jen dlouhou černou noční košili, takže mu večerní chlad mrazivé noci a sníh pod bosými chodidly působily husí kůži. Vydechl a od jeho úst se vznesl obláček páry. „Jestli hned nepůjdeš dovnitř, tak...“ vyhrožoval, ale nevěděl čím, „budu mít rýmu.“ Usmál se.

„Ty budeš mít rýmu i-když půjdu dovnitř…“ zašeptal modrovlasý.,

„Ne,“ zakroutil hlavou. „Pokud mě včas zahřeješ, tak nebudu,“ stál si za svým a víc se na něj přitiskl.

Modrovlasý s povzdechem seskočil. „Já tě tak zahřeju…“ zakroutil hlavou.

„... až nebudu mít rýmu,“ doplnil ho s uličnickým úsměvem démon a rozběhl se dovnitř. Bosý v černé košilce a s jeho lesknoucími se vlasy působil jako noční víla. Nádherné stvoření vznášející se ve vločkách sněhu.

Modrovlasý pobaveně zavrtěl hlavou a následoval ho. „Pozor ať nezakopneš!“ zakřičel za ním. „Ty třeštidlo…“ ze sálu se ozval tupý náraz. „Pozdě…“

Démon zasténal a zůstal sedět na zemi. Vlasy mu spadly do obličeje a rozlily se po jeho hrudi, takže trochu zakrývaly kůži odhalenou pro košilku na ramínka, kterou měl. Zato jeho dlouhé nohy se ukázaly téměř v celé své kráse, jak se jemná látka vyhrnula výš. Svým temným pohledem se díval na přicházejícího upíra.

Upír si znovu povzdechl a sklonil se k démonovi. Hřbetem dlaně ho pohladil po tváři. „Jako bych to neříkal…“ pousmál se. Objal démona kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Pomohl mu vstát. „Jsi nádherný…“ zašeptal mu do ucha.

„Jsem,“ kývl chlapec. „Řekl bych, že až neodolatelný...“

„Přímo k sežrání..“ přikývl upír s tichým smíchem. „Neublížil sis, Sky?“

Přejel stehnem po mužově noze, když mu ukazoval své koleno. „Narazil jsem si tadyhle koleno,“ ukázal na svou štíhlou nožku. „Vidíš?“

Upír se k němu sklonil a začal jeho nádhernou nohu, kterou si rukou přidržoval, zasypávat polibky.

Démon se usmál. „Většinou se bolístky foukají a ne žužlají, LuLu,“ řekl jako dítě a přitáhl si upíra k polibku. Vpil se do jeho těmi svými a prsty jedné dlaně mu vpletl do vlasů, aby mohl jejich polibek ještě prohloubit. Obtočil kolem jeho pasu štíhlou nohu a přitáhl se k němu blíže. Samozřejmě, že přes jemnou látku košilky bylo vše cítit.

Upír si povzdechl. „Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal LuLu.“

„Kolikrát budeš chtít a já ti stejně budu říkat LuLu, LuLu,“ zazubil se neústupně.

Lilien přetočil panenky a prohrábl svými prsty démonovi různobarevné vlasy, místy spletené do jemných copánků. Znovu spojil jejich rty.

Chlapec zavřel oči a poddal se jeho polibku. Jednou rukou přejížděl bříšky prstů po jeho tváři a zdálo se, jakoby jemně vrněl.

„Neměli bychom Atsushiho provokovat,“ zašeptal upír po chvilce, kdy jeho milenci došel dech.

„A jak ho provokujeme?“ zeptal se nevinně.

„Není zrovna třikrát nadšený z toho, že spolu spíme…“

„Ale my spolu nespíme,“ zakroutil chlapec hlavou a vypadal mírně zaraženě tímto označením jejich vztahu.. „My se milujeme.“

„Samozřejmě,“ pousmál se slabě upír a políbil chlapce na nos.

Démon se stáhl a z jeho tváře se vytratil úsměv. Postavil se na zem oběma nohama a svěsil ruce podél těla. Nevěděl, zda by nebylo nejlepší odejít, protože upír nevypadal vůbec přesvědčivě.

„Miláčku,“ hlesl upír a přitiskl démonovo tělo co nejblíže ke svému. Položil mu dlaň na tvář a donutil ho podívat se do jeho očí. „Tak jsem to nemyslel. Promiň.“

Sky se na něj nedůvěřivě podíval, ale nic neřekl.

„Sky..“ zašeptal a políbil ho na krk.

„Miluješ mě?“ dal mu prst před ústa, aby nemohl hned odpovědět. „Rozmysli si to a neodpovídej mi náhle... Pochopím, když řekneš, že ne. Chci pouze slyšet pravdu.“

Lilien se usmál a daroval démonovi hluboký, vášnivý polibek. „Stačí ti tohle jako odpověď?“

„Nikdy mi to neřekneš, že?“ hořce. „V tom případě spolu jen spíme...“

„Miluju,“ tiše.

Démon nevypadal, že se tím nechal přesvědčit – přece jen v něm byla stejná krev jako v Ninivem a Atsushim, některé povahové rysy musel mít alespoň s jedním z nich stejné. Přitiskl se na upíra a políbil ho. Prsty mu znovu vjel do vlasů a začal ho pomalu táhnout k posteli tím, že k ní sám couval.

Upír se od něj odtrhl. „Proč mi nevěříš?“ zlomeně.

„Neodpověděl si tak hned,“ přivřel oči.

Upír si povzdechl.

Sky se posadil na postel a podíval se na něj. Nevěděl, co říct, ani udělat.

Upír k němu přešel a uchopil jeho dlaně do svých. „Víš, že se ohledně citů vždycky chovám jako blbec,“ zašeptal a přitiskl si démonovi dlaně ke rtům.

Chlapec kývl a přivřel oči.

Lilien se k němu přitiskl a nechal ho opřít si hlavu o jeho bříško. Prstíky se mu tak mohl probírat vlasy.

Démon objal upíra kolem pasu a přitiskl se na něj. Věděl, že i kdyby ho nemiloval, už neměl na výběr a musel být s ním. Miloval ho. Nemohl se ho vzdát, ani kdyby ho Lilien jen využíval a on to věděl. Ani kdyby ho týral nebo nenáviděl. Ne, musel být s ním, protože jinak by jeho život neměl žádný smysl – jinak by nežil. A tohle snad pochopil i Atsushi.

„Víš, že jsi mně už přerostl?“ postěžoval si hraně upír.

„Pár centimetrů,“ pousmál se a byl si jistý, že Lilien jeho úsměv musí cítit i přes látku.

„O deset..“

„Tys mě měřil, že to víš tak přesně?“ vzhlédl k němu.

„Musel jsem si na tebe koupit speciální metr,“ přikyvoval důležitě upír.

„Speciální?“ rošťácky se usmál, „A co jsi s ním ještě měřil?“

„Nic,“ zazněla upírova jednoduchá odpověď. „Jen tebe,“ políbil ho cudně do vlasů. „Musím vyrůst…“

„Mě tvá výška vyhovuje,“ stáhl si ho na sebe, čímž ho donutil si sednou na jeho klín. „Co je malé, to je milé,“ poškádlil ho a vpil se do jeho rtů.

„Tos vyčetl kde?“

„Vidím to na tobě,“ provokoval ho dál.

„Když myslíš..“ odmítal se s ním přít.

Sky povalil Liliena na záda, čímž ho položil na postel a lehl si na něj. „Vím to,“ řekl moudře a začal mu svými dlouhými prsty rozepínat knoflíčky od černé košile. Kochal se každou nově odhalenou kůží a přejížděl po ní dlouhými nehty. Nyní již nepřipomínal měsíční vílu, ale svůdnou a tajemnou čarodejnici.

Upír se jemně pousmál a svými dlaněmi ho hladil po bocích, čímž mu pomalu vyhrnoval nahoru přebytečnou košilku.

Sky se na něm uhnízdil a sevřel mezi stehny jeho pánev, aby se dostal do stabilnější polohy. Poté se trochu nadzvedl a polibky se přemisťoval po jeho bílé hrudi, na každou nově odhalenou část. Avšak košili nechával spíše nerozhalenou, než aby ji svlékal.

Zajel mu jednou dlaní pod košilku a začal ho hladit krouživými pohyby po zádech. Spíše ho tak masíroval. Druhou mu stále svlékal košilku a přejížděl po Skyovích nádherných nohách. Chladem svého těla zanechával na tom démonovu neviditelnou, ledovou stopu.

Chlapec se nadzvedl, pohybem připomínajícím kočkovitou šelmu, a oddálil od sebe zapínání upírovy košile tak, aby se odhalila celá jeho hruď. Skousl si ret a začal svými dlouhými nehty přejíždět po jeho kůži. Ukazováčkem a prostředníčkem se věnoval jeho bradavkám, třel je mezi nimi, avšak vždy jen okamžik, než se vydal dál. Přičemž sledoval výraz v upírově tváři.

Lilien přimhouřil oči a rychle chlapce svlékl. Převalil ho pod sebe a vklínil mu koleno mezi nohy. Potom začal démonovu kůži obšťastňovat polibky. Prsty se mu rozeběhly po Skyově těle.

Démon přimhouřil oči a našpulil hraně uraženě rty.

„Copak?“

„Hrál jsem si,“ odpověděl mu. Hrál si a bylo mu to odepřeno.

„Hmm..“¨protáhl upír a nadzvedl se, čímž se od něj oddálil. „Tak si hraj.“

Sky si ho přitáhl zpět k sobě. „Budu si hrát jinak,“ lišácky se ušklíbl a vpil se vášnivě do jeho rtů. Probojoval si cestu až do jeho úst a svým jazykem je prozkoumával.

Lilien mu zajel prsty do vlasů a donutil ho tak zaklonit trošku hlavou. Jeho temně modré prameny vlasů se zamotávaly do těch Skyových.

Démon uchopil do dlaní látku Lilienovy košile a zatahal za ni, aby mu naznačil, že by si ji měl sundat. Přičemž obtočil nohy kolem jeho pasu a přitáhl si ho k sobě.

Upír se ušklíbl a za okamžik se kus nepotřebné, černé látky, válel po zemi. Svými dlaněmi ho hladil po stehnech nahoru až k pasu a odhaloval tak démonovu nádhernou kůži.

Chlapec konečky prstů masíroval jeho záda a sem tam se do nich zaryl nehty, jak si ho k sobě přitahoval. Po chvíli se jedna jeho ruka vydala k Lilienově rozkroku, aby mu rozepnula kalhoty a nebyl tak v ne-výhodě.

„Nedočkavče,“ kroutil upír pobaveně hlavou a rty se vpíjel do démonových úst.

„Nepatří mi věčnost jako tobě,“ rozmyslel se a nezačal rozepínat jeho kalhoty, ale místo toho pod ně vjel dlaní a začal ho dráždit. Však on bude také nedočkavý...

„Patří ti všechno co budeš chtít…“ zašeptal mu do ouška Lilien a přemístil se polibky na chlapcův krk.

„Skutečně?“ jeho otázka byla proložena tichým stenem. Zaklonil ještě o kousek hlavu víc dozadu, aby umožnil upírovi lepší přístup k jeho kůži.

„Ano… všechno co ti mohu dát…“

Chlapec se usmál a uklonil hlavu ke straně, jeho vlasy se zvedly po jeho krku a odkryly tak tepnu. „Také ti mohu něco dát,“ zašeptal a přejel svým dlouhým nehtem po svém krku.

Upír se usmál. „Později…“ jeho ruka zabloudila k démonově klínu.

„Ber dokud nabízím,“ otočil se znovu na něj chlapec s úsměvem.

Lilien pokrčil rameny a zakousl se opatrně Skyovi do krku. Opatrně… nesmělo ho to bolet. Jakákoli slast nestála za jediný bolestivý sten z těch nádherných rtů.

Démon si skousl ret a prsty jedné ruky mu zaryl do zad.

Lilien obtočil prsty kolem Skyova penisu a začal ho zpracovávat v rychlém tempu. Démonova horká krev se mu hnala do úst.

Chlapec si ho k sobě silněji přitiskl a snažil se nesténat, skousával si spodní ret tak silně, že si byl jistý, že se z něj za chvíli spustí krev – prokousne si ho.

Lilien se od něj odtrhl a jazykem zahladil ranky po kousnutí. Začal ho líně líbat po rameni, zatímco si prsty pohrával s jeho bradavkami.

Sky si přitáhl jeho tvář k sobě, aby ho mohl políbit. Vpil se do jeho rtů.

Lilien prohloubil jejich polibek a začal se do jeho rtů dobývat jazykem. Zrychlil své pohyby i tlak na démonovo přirození.

Už to nevydržel a zasténal jeho jméno do jeho úst.

„Miláčku,“ zašeptal upír a přesunul se polibky na démonovu hruď.

„Chci tě,“ vycházel mu boky vstříc, co mu bylo dovoleno pro jeho pozici.

Lilien mu trochu nadzvedl pánev, připraven vyhovět jeho přání a začal ho dráždit jedním prstem.

Chlapec se vzrušeně pousmál a obě ruce přesunul na zapínání jeho kalhot, aby je z něj mohl, co nejrychleji sundat a v ničem jim nevadily.

Přidal druhý prst a druhou rukou pomáhal Skyovi v rozepínání a svlékání kalhot.

Přivřel oči a zaklonil hlavu, když do něj pronikl i třetí upírův prst. „Prosím,“ zašeptal potichu a stáhl mu kalhoty až ke kolenům.

Upír se nad jeho nedočkavostí jen pousmál a rychle do něj pronikl celou svou délkou.

Démon zalapal po dechu a přitiskl se na Lilienovo tělo.

Lilien ho vytáhl do sedu a hladil ho jednou dlaní po zádech. Tou druhou se stále věnoval Skyovu penisu a zároveň do něj tvrdě přirážel.

Obtočil mu ruce kolem krku a pevně se ho držel, jakoby se bál, že ho může ztratit. Zmohl se jen na to, aby sténal.

Upír zrychleně oddechoval v rytmu svých přírazů, které ještě co nejvíce uvolnil. Polibky prozatím pokrýval Skyovo rameno.

Chlapec potřeboval topit svou sílící slast, projevující se steny, v jeho ústech. Našel jeho rty a vpil se do nich, protože bez nich nemohl být. „Miluji tě,“ šeptal do jejich polibků.

„Já tebe taky…“ pousmál se upír a přitiskl si Skyovo tělu co nejblíže k sobě, ale tak, aby mohl stále nerušeně pracovat rukou.

Démon se znovu a znovu vpíjel do jeho rtů – jemně ho kousal do spodního rtu nebo i do jazyka, avšak vše pouze náznakově. Ovšem stále víc okamžiků trávil tím, že do jeho úst sténal. Měl pevně zavřené oči a jeho tělo se jemně třáslo a svíjelo, pod Lilienovými doteky.

Upír tiše zasténal a přesunul jednu svou dlaň na Skyovi boky aby tak mohl chlapci pomáhat s nadzvedáváním a jejich pohyby tak mohly být rychlejší a ještě více hlubší, ač se zdálo, že to již nejde.

Skyovo tělo potřebovalo chladný povrch toho upírova, aby vášní neshořelo. Potřeboval chladit svou kůži o jeho, jinak by z toho pocitu, jenž prostupoval jeho tělo zešílel. Avšak počínající šílenství, rozkoš ho nutila, aby znovu a znovu dosedal na upírův penis v tempu, ve kterém se zrychloval jeho dech.

Lilien se mu znovu zakousl do hrdla, ale o poznání vášnivěji, než předtím.

Démon nahlas zasténal a jeho zběsile bušící srdce hnalo upírovi do úst jeho rozbouřenou, sladkou krev.

Upír se ani nesnažil jeho steny nijak krotit. V duchu již dávno viděl Atsushiho tvář a cítil nejednu facku, kterou ho pán domu jistě poctí. Teď mu to ale bylo ukradené.

Chlapec přerývaně dýchal, přesto se snažil vydržet, co nejdéle. Další a další příraz... dokud nebude tak vysoko v nebi, že bude muset padat k zemi.

Upír táhle zasténal a s posledním přírazem vyvrcholil do démonova těla.

Sky ho v okamžiku následoval.

Lilien se odtrhl od jeho hrdla a zaklonil hlavu přičemž se pokoušel najít ztracený dech.

Chlapec se vysíleně skoro zhroutil do jeho náruče a svým horkým dechem zahříval jeho rameno, o které měl opřenou hlavu.

Upír se pousmál a podepřel chlapcovo tělo svými pažemi. Opatrně ho nadzvedl a položil se s ním do peřin.

Démon se na něj přitiskl a jemně ho políbil na krk. „Atsushi mne zabije,“ poznamenal s úsměvem.

Upír zavrtěl hlavou. „Já mu to nedovolím. Obětuji se místo tebe.“

„V tom případě zabije nás oba,“ schoulil se do jeho náruče. „Ale za to to stálo...“ poznamenal potichu, ale perverzně.

Lilien se koutkem oka podíval na hodiny. „Měli bychom vstávat a jít dolů…“

„Potřebuji se umýt,“ řekl Sky a začal se zvedat.

„Jo to já taky.“ úšklebek.

„I když... mohlo by být zajímavé jít tam takhle,“ přejel po svém těle pohledem a začal se smát při představě, jak by se asi dole tvářili.

Zakroutil nevěřícně hlavou. „Po kom jenom tohle máš?“

Chlapec pokrčil rameny a vstal. Zamířil do koupelny. „Jdu nachystat vodu,“ oznámil. „A běda ti, zda se ke mně za chvilku nepřidáš,“

„Tomuhle se říká vyhrožování.“

„Tak to jsem asi trochu sadista,“ kývl chlapec a zmizel ve dveřích.

Upír zavrtěl pobaveně hlavou a vstal, aby ho mohl následovat.

___-___

Hnědovlasý upír, pohodlně rozvalený na pohovce a uzurpující si pro sebe misku s hrozny, pobaveně sledoval zpod přimhouřených víček dění v obývacím pokoji. Vánoční stromeček poněkud nebezpečně uhnízděný u krbu vypadal, že co nejdříve chytne, Atsushi se tvářil, že co nejdříve vlítne nahoru a pozabíjí tam ty dvě hrdličky, Leviathan se bavil o něčem s Ninivem a Ryuzaki podobně jako on vypadal, že co nejdříve umře nudou.

Atsushi se rázně postavil a upoutal tak pozornost celého osazenstva na sebe. Už chtěl vykročit směrem ke schodům, když se jeho pohled střetl s tím Niniveho a on se zatvářil nevině, otočil se o devadesát stupňů a zamířil si pro nějaký alkohol. Avšak cestu mu zastoupil tác s cukrovím, který vypadal opravdu lákavě. Ninive se zasmál.

„Nějaký nervózní, Atsushi,“ poznamenal Adrien a ukousl si polovinu bobulky hroznu.

„Nejsem nervózní,“ zakroutil hlavou oslovený. „Vidíš to – tohle je cukrová koule a tu teď sním, zcela v klidu ji strčím do pusy a...“ otočil se za smíchem. „Leviathane! Čemu se směješ?!“

„Ničemu,“ bránil se upír, avšak poté, co se Atsushi zakousl do toho cukroví pochopil. „Můj recept – čokoláda s chilli a kokosem.“

„A pak kdo tu nemá rád, když po něm patlám chilli, co?“ ohradil se naoko Adrien a dojedl hrozen, když Atsushi vyprskl obsah svých úst Leviathanovi do obličeje.

Ninive se něžně usmíval, když jeho bratr bral nejtěžší knížku z knihovny a chtěl s ní praštit Leviathana po hlavě. „Nevinný žert...“ zatvářil se jako andílek Leviathan.

„Odstup od něj, Satane!“ bránil svého milence se smíchem Adrien.

Leviathan vytvořil z prstů kříž a přikrčil se. Atsushi se napřáhl, že skutečně knížku použije, avšak zastavil ho zvuk kroků jdoucích po schodech. „Sky,“ vydechl a otočil se.

Hned za démonem vešel dovnitř modrovlasý upír. „Chce nás umlátit knížkou…“ zašeptal pobaveně Skyovi do ucha.

Ninive se postavil a připravil Atsushiho o knížku. „V kolik jsem vám říkal, že tu máte být?“ i on s tou knížkou vypadal nebezpečně.

„I ty, Brute?“ zasténal Lilien.

Ninive ve svých dlouhých černých šatech došel k polici s knihami a vrátil ji tam. „Hambatosti si dělejte někdy jindy a někde jinde,“ ušklíbl se na ně. „Tohle je slušný dům,“

„Tomu uvěřím až to uvidím,“ zabručel Lilien tiše a vzal svého milence za ruku.

„Nechci nijak protestovat proti tvému slovu, Nini, ale kdyby byl tohle slušný dům, tak... co tu, proboha, dělám já?!“ vyděšeně se na něj podíval Leviathan. Ninive mu odpověděl úšklebkem.

„Nebo já!“ doplnil ho Adrien.

„Ale lásko, nesnaž se působit jako dospělý perverzní sexuální maniak, vždyť si skoro jeptiška,“ usmál se na něj mateřsky Leviathan.

„Jestli já jsem jeptiška pak ty farář.. Pche!“

„Mohli bychom si to někdy vyzkoušet v těchto rolích,“ nabídl mu upír a svůdně mrkl.

„Jděte s tím někam,“ zakroutil hlavou Ryuzaki.

„S čím? Bohoslužba je přece důležitá součást dne...“ zakýval hlavou Leviathan. „A ani ty se svým postavením,“ podivně se při tom slově ušklíbl, „syna Nejvyššího, ani já jako princ, nemáme pravo zakazovat Adrienovi jeho víru v Boha.“

„Amen,“ kývl Atsushi.

„Mamííí!“ zaječel Adrien.

Lilien se pousmál. „Ano?“

Adrien nasadil výraz raněného štěňátka. „Oni jsou na mě zlí!“

„Oni?“

„Jo! ONI!“

„Jako my?“ zeptal se Leviathan. „A čím prosím tebe, nebožátko naše malé?“

Adrien na něj vyplázl jazyk.

„Už tě chápu Atsushi,“ otočil se na démona. „Upír se o ně stará, je na ně milý, obětuje jim celý život a pak... dočká se vděku? Ne! Ještě jsou na něj drzí,“ popotáhl, jakoby mu bylo do pláče. Atsushi se ušklíbl a přešel k němu. Vytáhl z kapsy čistý kapesník.

„Už to tak bývá,“ kývl, „tady máš. A neplač, Leviathane, najdeš si jiné dítě a to tě snad bude poslouchat.“ Projel mu dlaní vlasy. „Pokud tě nezabiju za to chilli,“ vzpomněl si pak a vytrhl mu kapesník z ruky.

„Magoři…“ poznamenal Lilien a posadil se na pohovku. Skye si stáhl do klína.

„Leviathane, přemýšlel si někdy o tom, že se dáš k hercům?“ zeptal se Ninive, který si šel také sednout.

„Mno, přemýšlel... ale... maminka mi to nedovolí,“ dětským tónem.

„A pak je ještě jeden problém, řekl bych,“ dodal Atsushi. „V dnešní době se nehrají porno-hry, že?“ otočil se na něj. „Jedině tam by využil celý svůj talent.“

„Porno-komedie...“ upřesnil Sky myšlenku bratra.

Lilien do něj pobaveně šťouchl.

„Kdepak,“ odmlčel se významně Adrien. „Levi rád horory…“

„Horory?“ zajímal se Atsushi. „Vyprávěj!“

„Pche!“ ošil se. „Ať vám nějaký poví sám… princátko jedno rozmazlený“

„To jsem jednou tak vstal... šel jsem si na něco dobrého do královské kuchyně a najednou... koho to tam nevidím! Adrien! Stál tam, na sobě měl jen župan, vlasy do všech světových stran... vypadal jako čarodějnice...“ odmlčel se. „A já se tak vyděsil, že jsem ho musel... ehm... cenzura.“

„Čarodějnice!“ vytřeštil oči upír. „Já ti dám takovou čarodějnici až poletíš.. ehm.. ale až doma.“

Leviathan mu poslal vzdušný polibek. „Cenzura...“ označil dění u nich doma.

„Tak nějak,“ přikývl.

Ninive se usídlil v křesle a pozoroval svého bratra. „Jak dlouho budeš ještě stát v centru dění?“ zeptal se a natáhl k němu ruku, že by se mohl usadit někde poblíž.

„Asi jsme Ninivemu přivodili perverzní náladu,“ poznamenal Leviathan. „Atsushi, nedej se!“ začal se smát.

„Už bys neměl pít,“ poznamenal Sky.

„Ale já ještě neměl ani hlt...“

„Takhle se chová normálně,“ povzdechl si hraně Adrien.

„A vadí to někomu zde přítomnému?“ rozhlédl se Leviathan po místnosti a i kdyby chtěl někdo něco říct, tak mu nedal prostor. „Ano, vím, vím, jsem nejúchvatnější a nejdokonalejší upír, kterého jste jen mohli poznat a to nikomu nemůže vadit.“

„A taky nejnamyšlenější, zapomněl jsi dodat,“ poznamenal tiše Lilien.

„Já nejsem namýšlený – jen vím o své dokonalosti,“ bránil se.

„Nikdo není dokonalý.“

„Když myslíš,“ pohodil rameny a vydal se za Adrienem, nelíbilo se mu, že byl od něj tak daleko.

Ten se na něj usmál a vztáhl k němu ruku, zahalenou v bělostné látce širokého rukávu jeho šatů.

Vzal jeho dlaň do svých a políbil ho na hřbet ruky, poté si k němu přisedl a přitáhl si ho k sobě do náruče.

Adrien mu spokojeně obtočil paže kolem krku a zabořil svou tvář do jeho vlasů. Ostatní kolem jakoby neexistovali.

„Tak jejich pozornosti už se nedočkáme,“ poznamenal Atsushi.

Lilien přikývl a přitáhl si Skye blíž k tělu. Svými dlaněmi ho pevně svíral za látku košile, jako by se bál, že mu jeho anděl zmizí a už ho nikdy neuvidí.

„Liliene,“ podíval se na ně Atsushi zamračeně. „Baví tě provokovat, že?“

„Ale já přeci neprovokuji..“ zašeptal upír.

„Pokud tohle není provokace, tak raději nechci vědět, jak by skutečná provokace vypadala,“ poznamenal Atsushi.

„Asi nějak takhle,“ ušklíbl se upír a jedna jeho dlaň zabloudila Skyovi do klína.

Atsushi přivřel oči. Sky se usmál a ruku svého upírského přítele přesunul jinam.

Lilien tiše zaprotestoval.

„Chceš, aby tě umlátil encyklopedií slušného chování?“ otočil se na něj Sky.

„Hmm… chci bílou rakev..“

„Bílá je pro panensky čisté,“ poznamenal Atsushi.

„V tom případě tedy černou.. pro černé a zkažené duše jako tady At.“

Ninive se jemně usmál. „Raději nechci vidět, jaké barvy by byla ta moje rakev,“ řekl svým sladkým tónem a obtočil paže kolem Atsushiho krku, zezadu se k němu přitáhl a políbil ho na krk.

„A pak kdo tady provokuje, že?“ pousmál se Lilien a znovu zabrousil dlaní tam, kam by neměl.

„Kušuj!“ odehnal jeho ruku Sky.

To upíra ani nenapadlo. Polibky zatím začal pokrývat odhalenou kůži Skyových zad.

„LuLu,“ protestoval démon. Před svými bratry se rozhodně ničemu tak intimnímu nechtěl oddávat, i když to bylo příjemné.

Upír si povzdechl a vrátil své dlaně na démonovo bříško.

„A netvař se tak,“ káravě dodal nejmladší z démonů.

„Jak?“

„Jak malé rozmazlené dítě, kterému někdo vzal bonbon,“ ozval se Atsushi. „Na to si již starý, příteli,“ s hranou femiliérností.

„Obávám se, Atsushi, že tvůj bratr je sladší než cokoli na této planetě a já se ho odmítám vzdát.“

Sky se usmál a opřel se o upíra zády. Pohodlně se na něm usídlil.

„A ani ty mi ho nevezmeš….“ zašeptal ještě upír, než se spolu se svým milencem posadil hlouběji do pohovky a opřel se o ni zády. Démonka si přitiskl co nejblíže k sobě. Musel cítit teplo jeho těla. Musel ho držet. Dávno zjistil, že žádná jiná možnost tu není. Život bez něj si nedokázal představit…

„Nezahrajeme si nějakou hru?“ zeptal se Atsushi a pohlédl na nudícího se Ryuzakiho. „Něco slušného, aby to mohl hrát i tady nás milý malý přízrak,“ usmál se na něj.

„Třeba piškvorky.. šachy.. karty..“ obrátil se k bratrovi Lilien. Ten jen pokrčil rameny, že neví. „Ale no tak, brácha, jsou vánoce!“

„Od tebe to tak sedí…“ poznamenal Ryuzaki.

„To že jsou vánoce je bohužel holý fakt, to že je nenávidím je pouze můj osobní pocit…“

„Atsushi hoří ti stromeček…“ pousmál se přízrak.¨

Jmenovaný vyskočil z křesla a Ninive nespokojeně zamručel, protože na jeho rameni mu bylo dobře „Já říkal, že ho máme nechat v lese – nemám rád kácení lesů...“ kroutil hlavou a rozhlížel se po něčem, co by mohl použít na uhašení plamene.

„Proč nemáš rád vánoce?“ otočil se na svého milence démon nevzrušeně počínáním jeho bratra.

„Protože je nemám s kým slavit,“ pokrčil rameny Lilien. „Adrien je neustále v království, Ryuzaki ve Francii a já je většinou protrpím někde na bojišti. Je jednodušší je nenávidět než postrádat.“

„Budeš je trávit se mnou – odteď, slibuji,“ políbil ho na rty a pohladil po tváři mladý démon.

Jeho bratr chytl do rukou hořící stromek. „Mám hru – upálení chlípného upíra,“ podíval se důležitě na Liliena.

„Adriene, já se bojím,“ zašeptal tak, aby to slyšelo celé osazenstvo Leviathan. „Já jsem také trošku chlípný upír...“ přitiskl se na svého milence.

„Atsushi, vzpomeň si na svaté přikázaní! Nezabiješ!“ ušklíbl se Adrien.

„A pak existuje i to – nesesmilníš...“ zadíval se na Liliena jmenovaný. Ninive vstal líně z křesla, protáhl se jako kočka a džbánem vody uhasil oheň na vánočním stromku. Jeho pohled říkal – jak malé dítě...

„Mno,“ bránil se Lilien. „Kdyby to bylo možné, mohu tě ujistit, že bych si Skye ihned vzal. Bohužel by mne nejspíš upálili takže bych si to manželství ani neužil a za druhé bys mne zabil ty.“

„Tak ruce pryč a rychle za nějakou upírkou,“ přidal se do jejich rozhovoru Leviathan se smíchem. „Přece není možné, aby se upír oddával takovým odporným vztahům jako jsou ty s jinými upíry, muži. Vskutku odporné a hodné upálení...“ zatřásl hlavou a hraně zhnuseně vyplázl jazyk.

Atsushi mezitím pozoroval ohořelý vánoční stromek a přemýšlel, zda si ho má zapálit. „To ať tě ani nenapadne,“ řekl až hrozivě přísným tónem Ninive. Kam se poděla sladkost jeho hlasu? Atsushi položil stromek daleko od krbu a tvářil se jako hodné dítě.

Lilien se chvilku měřil s Lerviathanem pohledem, než zhodnotil kyselým pohledem to, co zbylo ze stromku. „Možná že ty ohořelé větvičky půjdou schovat pod řetězy nebo nějakými baněčkami?“ skutečně už si nepamatoval, jak má vypadat správný vánoční stromek.

„Jo a pak z toho bude prvotřídní strašák do zelí,“ kývl Sky. „Dokonce bych řekl, že vystraší i vaše nepřátele v bitvě.“

„Ale my jsme nepřátelé.. navzájem… teda podle papírů a rasové příslušnosti…“

„Dobře... takže – děsí mne to! Tato představa vánočního stromku mě děsí... nebojoval bych proti armádě z takových děsivých zjevů...“ upřesnil Sky.

„Dobře,“ kývl Lilien hlavou a opřel si čelo o Skyovo rameno. „Takhle by se hezky spinkalo..“

„Já neusnu... ne... když zavřu oči vidím vánoční stromeček...“ pronesl hraně vyděšeně démonek.

„Lásko,“ protáhl tiše upír. „Tak zavři oči a představuj si něco krásného..“

Sky zavřel oči, a po chvilce se začal smát. „Atsushi by mě zabil, kdyby viděl, co si teď představuji.“

„A povíš mi to?“

Démon se na něho ještě víc přitiskl a pouze šeptal: „Viděl jsem tebe,“ přivřel oči, „a nebyl jsi zrovna ve slušné poloze a v oblečení.“ Nevinně se usmál.

„Hmm…“ upír se mlsně olízl. „Asi by nám neodpustili, kdybychom se vypařili, že?“

„Ne, to rozhodně ne!“ ozval se Atsushi.

„Víš, že poslouchat cizí rozhovory je neslušné?“ vložil se do toho zase Leviathan.

„To říká ten pravý, Leviathane,“ ušklíbl se na něj Ninive.

„Pánové jsou vánoce,“ pousmál se Adrien.

„A to znamená co, Adriene?“ zeptal se ho Ninive. „Že všichni můžeme poslouchat cizí rozhovory?“

„Ne, že bychom se neměli hádat na úrovni dvouletých děcek.“

„Já jsem tříleté dítě,“ přihlásil se Leviathan se smíchem.

„Tak o tobě už to víme nějakou dobu, Levi.“

„Ano, mami,“ kývl na Adriena.

Adrien přetočil panenky a nachvilku vážně popřemýšlel, že by po něm něco hodil.

„Mami, dáš mi pusu?“ zadíval se na něj smířlivě.

„Dal bych.. ale Atsushi je s tím stromečkem děsně nebezpečnej…“

„Já Atsushiho přeperu, pokud tě bude ohrožovat,“ hrdě vypjal hruď Leviathan.

„Jo.. nabodneš se na ten stromek sám co?“ ušklíbl se Adrien ale přesto se svými rty dotkl těch Leviathanových.

„Já nejsem stromofil a náhodou jsem seme!“ začal se perverzně, ale tak nějak pubertálně smát.

Lilien vyprskl smíchy.

„Ale pokud se někomu ten strom líbí, tak mu to neberu – jeho volba...“ podíval se důležitě na Atsushiho.

„Perverzáku,“ zakroutil Ryuzaki hlavou.

„Ano?“ hrdě Leviathan.

„Ryuzaki,“ povzdechl si Adrien. „Promiň, že ti kazím iluze, ale každém v této místnosti je perverzní.“

„Kromě Ryuzakiho,“ poopravil ho Lilien.

„Ano, kromě jeho.“

„Já si myslím, že Ryu je z nás nejchlípnější, jen to zatím tají...“ zdělil svůj názor Leviathan.

„To je každého věc.“

Atsushi se začal smát. „Přestavte si Ryuzakiho jako exibicionistu.“

„Já bych ho hnal,“ ušklíbl se Lilien. „Někdo z nás přeci musí být čistý a vyvažovat nás, pánové, jinak skončíme v pekle,…“

„V pekle bude alespoň teplo,“ usmál se Leviathan. „Vezmem si plavky a budeme se koupat v lávě... vždy jsem po tom toužil!“ Otočil se na Adriena. „Mami, že pojedeme na svatební cestu do pekla!“ jak malé dítě, co chce bonbon.

„A kdo říkal že si tě chci vzít? Pche.. svatební cesta..“

„Tak teď jsem se urazil...“ pohodil hlavou Leviathan a jeho bílé vlasy se mu rozlily po ramenech. „Už jsem koupil prstýnky, ale když nechceš, tak se tě ptát nebudu... a co ty, Ninive?“ otočil se na jmenovaného. „Vezmeš si mě?“

Ninive hraně cudně a překvapeně zamrkal.

Adrien se na démona otočil s otázkou a rarášky v očích.

„Oh,“ vydal ze sebe Ninive. „Nikdy jsem si nemyslel, že mě miluješ... avšak... nemohu – skutečně nemohu se zaslíbit tobě. Jsi příliš dokonalý pro mě hříšného. Anděli, odpusť.“

„Vypadá to, že tě nikdo nechce, Leviathane...“ poznamenal Atsushi.

„Mno, tebe se, Atsushi, ptát nebudu,“ oplatil mu to. „Tak hold budu muset přece jen skončit u toho stromku.“

„Chudáček stromeček..“ povzdechl si Lilien.

Leviathan vstal od Adriena. „Stromečku můj překrásný, slibuji ti, že budu dobrý manžel... bude tě milovat v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud budu žít...“ klekl si před něj.

„Amen,“ dodal Atsushi.

„Atsushi! Spal ho!“ křikl na démona Lilien.

„Nespálím... já mám Leviathana rád...“ jako malé dítě. „Je to můj kamarád!“

„Škoda.“

Leviathan zůstal pod stromečkem a uraženě si je všechny prohlížel.

„Ale no tak, lásko,“ pousmál se Adrien a stáhl si upíra za rukáv k sobě na pohovku.

„Nebavím se s tebou,“ zamračil se na něj nejstarší z upírů.

Adrien na něj udělal psí očička.

„Ne, nic nebude... trp si za své hříchy!“ stál si za svým.

„Amen,“ dodal Atsushi.

„Co s tím Amen dnes všichni máte?“ pozvedl obočí Lilien a všechny je přejel pohledem.

„Amen tu říkám jen já!“ chránil si své výsadní postavení Atsushi.

„Blázne.“

„Zatím neslintá, ještě je to s ním dobrý,“ poznamenal Ninive s úsměvem a pohladil Atsushiho po tváři. „Ale možná by potřeboval tu svěrací kazajku...“ objal ho a táhl znovu k sedačce.

„Nini, připomínáš mi pravěkého lovce, jenž si táhl svou oběť do jeskyně,“ zazubil se Leviathan.

„Pche! Takže vy tu perverzárny provozovat můžeme a vy ne?“ postěžoval si potichu Lilien a zakroutil hlavou.

„Já ho jen táhnu z vašeho dosahu, vy zlý...“ ospravedlnil se Ninive s úsměvem.

„Pche!“ odfrkl si Lilien. „Lásko, pojďme někam….“ boule v upírových kalhotách musela jasně dokazovat kam. Zadeček jeho milovaného ve klíně mu zřejmě na klidu nepřidal.

„Jsi nenasytný,“ povzdechl si chlapec.

„Ano.. tebe,“ zašeptal mu upír do ouška smyslně.

Sky se podíval na svého bratra Niniveho, že by potřeboval již odejít, zda by mu nepomohl. Ten zakroutil hlavou. Velice dobře hraně zívl. „Myslím, že už je skutečně dost pozdě – měli bychom jít do postýlky, ať jsme čílí a zdraví...“ pronesl a usídlil se na Atsushiho hrudníku.

„Vždyť je teprve.. půl třetí ráno?“ pousmál se Adrien.

„Ale každý si nespí přes den jako někteří,“ zamračil se na něj Ninive.

„Tak dobře….“ pokrčil hnědovlasý upír rameny. „Vzhůru do postýlek.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Krása...

(Haku, 15. 4. 2010 22:24)

...čo dodať viac!Citať Tvoje poviedky je radosť.